Jak se krmí u nás

Svého prvního psa jsem si pořídila v roce 1982. Jmenovala se Cita a byla to fenka německého ovčáka. Absolvovala jsem s ní cvičák, zkoušky a dokonce jednou i štěňata. S masem tenkrát nebyl problém, protože na cvičák vozil odpadové maso z jatek každou středu pán, který sám měl několik psů. Tak se vařilo maso, těstoviny, Cita měla velice ráda i syrovou zeleninu, vajíčka a co dům dal. Jak ubíhal čas, lidská rodina se začala rozrůstat, bylo méně času na výcvik a tak jsme chodili jen na procházky.

Až jednou jsme spatřili LEONBERGERA. Byl to obrovský, impozantní pes a stál s páníčkem na chodníku před domem a sledovali provoz. A nám bylo jasné, že až Cita jednou nebude, pořídíme si leonka. Člověk si lecos naplánuje, ale tak nějak se naskytla příležitost a my si přivezli domů krásnou chlupatou kouličku – našeho prvního leona –  fenku Cali. Cita jí očuchala, dala jí najevo, kdo je doma šéf a hned byly kamarádky. Stala se z nich nerozlučná dvojka, ale bohužel jen na týden. Cita ochrnula na zadek a i přes veškerou snahu veterináře, musela jsem nechat její život ukončit. Bylo jí 13 let.

Jak Cali rostla, měnilo se i krmení. Rozmáhaly se granule a tak i já jsem podlehla. Zkoušela jsem různé značky, k tomu trochu vařeného, trochu syrového, zeleninu, ovoce… Z prvního vrhu Cali jsme si nechali fenku Assi. Byla velice klidná, prostě opak hodně temperamentní Cali. Přesto spolu holky opravdu dobře vycházely. Tak už jsme měli leonky 2. Uběhlo pár let, Cali v 8mi letech odešla a Assi zůstala sama. Bohužel Assi nebylo přáno mít štěňátka, přesto že po nich opravdu toužila, pořídili jsme jí tedy novou kamarádku fenku Fantagiro. A už jsme měli opět dva leonky. Krmení zůstávalo téměř stejné – kombinované. Co se však změnilo, byl vztah fen. Než začala Fantagiro (Fany) dospívat, bylo vše v pořádku. Postupně s dospělostí začala Fany přebírat i funkci vůdce smečky a občas to dávala mírumilovné Assi dost najevo. Více jsem navštěvovala s Assi veterinu kvůli šití. Uběhlo pár let a musela jsem udělat opět to velice smutné rozhodnutí a zavolat veterináře. Assi bylo 11,5 roku. Aby Fany nebyla sama, nechali jsme si po čase z vrhu opět fenku – Doris. Jako malá byla poměrně bázlivá a neprůbojná, což se postupně změnilo a jak se později ukázalo, podědila povahu po své mámě. Občas se holky postarají o pěkný rachot a já musím volat na veterinu, aby ještě nezavírali a počkali na nás, protože potřebujeme pár stehů…..Někdy je to opravdu tvrdé.

Po letech stejného krmení jsem se odhodlala ke změně. Tedy spíš mě k ní přiměla malá Doris. Již před jejím narozením jsem se zajímala o barfování. Sháněla informace, zjišťovala, kde sehnat levnější maso,.. Doris od mala granule téměř odmítala, baštila jen syrové maso a tak jsem udělala velkou změnu v krmení. Holky z toho měly radost a Doris konečně lépe přibírala. Více jsem jezdila pro maso k paní Pavlovské, navštěvovala řeznictví, kontaktovala statky v okolí, přikoupila další mrazák, sušičku ovoce…

Ke krmení používám syrové maso hovězí, telecí, skopové, zvěřinu, veškeré drůbeží, králičí, vepřové, koninu, ryby a různé vnitřnosti. Většinu kupuji v „psím“ obchodě v Praze, ze statků si vozím hovězí žaludky, skopové a jiné dobroty. Psi dávají přednost kusovému masu před mletým a u masa preferují to s kostí. K tomu čerstvou zeleninu a ovoce a občas přidávám žloutky, mléčné výrobky (zakys. smetanu, tvaroh, mozzarella, Cottage,..) pangamin, kolagen, různé oleje, bylinky, řasy, med, ořechy, semínka. Když mi doma někdy vybydou vařené těstoviny, rýže nebo třeba kus kus, tak to také zbaští, někdy suchý rohlík,…Prostě se snažím o pestré krmení. V sušičce si suším bylinky, křížaly a jiné dobroty na zimu. Na pamlsky používám doma sušené maso.

Barfujeme již pět let a mezitím se nám smečka rozrostla o dalšího člena. Je to syn Dorisky – Endy. To je pohodář, má vše na háku. Jen žárlí, když drbu cizí psy.

Díky barfování zmizel Fanče zubní kámen, doma máme více čerstvé zeleniny a ovoce (i ze zahrádky) a já se kochám pohledem na spokojenou smečku třech leonů, jak spokojeně drtí své oblíbené telecí s kostí…Myslím si, že psům toto krmení vyhovuje, což mohu sledovat na jejich výkalech. Hovínka mají malá, pevná a barva odpovídá podanému krmení. Snad je tedy spokojenost na obou stranách.